Autor: Mons. Karol Józef Wojtyła | arcibiskup krakovský v letech 1964-1978 → Svatý Jan Pavel II.
Datum napsání:
31.03.2022
Křížová cesta s Karlem Wojtyłou | 1
Karol Józef Wojtyła ↔ Svatý Jan Pavel II.
Karol Józef Wojtyła ↔ Svatý Jan Pavel II.
I. zastavení: Ježíš je odsouzen
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Rozsudek vynesl Pilát na naléhání veleknězi a lidu. Smrt ukřižováním měla uspokojit jejich požadavek, odpovědět na jejich neodbytné: „Ukřižuj ho… Ukřižuj!" (Mk 15,13-14). Když si pak umyl ruce, chtěl tím dát jasně najevo, že se ho celá ta věc vlastně vůbec netýká. Stejně jako se ho netýkaly věty, v nichž Ježíš ztotožnil Boží království s pravdou, s vydáváním svědectví pravdě (Jan 18,38). V obou případech se Pilát snažil zachovat si nezávislost, dojem, že je „nad věcí", ale byl to jen klamný pocit. Nejen smrt na kříži, k níž odsoudil Ježíše Nazaretského (Jan 19,16), nýbrž i pravda o jeho království (Jan 18,36-37) se ho určitě musely hluboce dotknout. Takový totiž byl a stále je charakter oné události, kterou člověk nemůže jen tak vytěsnit ze své mysli.
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
II. zastavení: Ježíš přijímá kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Začíná poprava čili vykonání rozsudku. Odsouzenému Ježíšovi je třeba položit na bedra kříž stejně jako dalším dvěma odsouzencům, kteří mají být také popraveni. „Byl počten mezi nevěrníky" (Iz 53,12). Přichází tedy, aby přijal kříž. Tělo má strašlivě rozedrané a poraněné, tvář zbrocenou krví od trnové koruny: „Hle, člověk" (Jan 19,5). Je v něm celá pravda o Synu člověka vyjádřená proroky, pravda o Hospodinově služebníku ohlášená Izaiášem: „zmučen pro naši nepravost (…) jeho jizvami jsme uzdraveni" (Iz 53,5). A je v něm jakýsi podivuhodný důsledek toho, co člověk učinil se svým Bohem. Pilát prohlašuje: „Hle, člověk" (J 19,5). Pohleďte, co jste udělali s člověkem! A skrze toto konstatování slyšíme ještě jiný hlas, který jako by nám chtěl říci: Pohleďte, co jste vtom člověku udělali se svým Bohem!
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
III. zastavení: Ježíš padá poprvé pod křížem
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíš padá pod křížem; padá k zemi. Nevyužívá svou nadlidskou sílu, nedává do pohybu síly andělské. „Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?" (Mt 26,53). Nežádá o to. Když jednou z Otcových rukou přijal kalich (Mk 14,36), chce ho vypít do dna - po ničem jiném netouží. Z toho důvodu nevyužívá žádné nadlidské síly, ač by mohl. Ti, kdo na vlastní oči viděli, jak poroučí lidským slabostem, tělesným vadám, nemocem i samotné smrti, nad tím kroutí hlavou. Ale teď? Nepopírá to všechno? Vždyť: „...my jsme doufali" - prohlásí po několika dnech jeho učedníci cestou do Emauz (Lk 24,21). „Jsi-li Syn Boží…“ (Mt 27,40) - budou ho provokovat členové velerady. „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže?" (Mk 15,31; Mt 27,42) - volali.
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
IV. zastavení: Ježíš se potkává se svou matkou
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Matka. Maria se setkává se svým Synem. Jeho kříž se stává jejím křížem; jeho ponížení, jeho veřejné zostuzení jejím ponížením. Tak to zkrátka mezi lidmi chodí, tak to také musí cítit lidé stojící kolem a tak se to dotýká i jejího srdce: „...tvou duši pronikne meč" (Lk 2,35). Slova pronesená čtyřicet dní po Ježíšově narození se v tuto chvíli naplnila. Naplňují se jako nikdy předtím. Maria, jejíž duši pronikl onen neviditelný meč, kráčí tedy směrem ke Kalvárii svého Syna i své vlastní. Křesťanská zbožnost ji vidí s tímto mečem v srdci a takto ji také maluje a tesá do kamene i dřeva: Mater Dolorosa.
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
V. zastavení: Simon pomáhá Ježíšovi nést kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Šimona z Kyrény vybrali, aby nesl kříž (Mk 15;21 Lk 23,26). Nést ho nechtěl, ale přinutili ho. Kráčel vedle Krista se stejným břemenem a propůjčil svá ramena, když se ukázalo, že ta odsouzencova už zeslábla. Byl tak blízko, blíž než Maria, blíž než Jan, kterého - i když byl muž - nikdo nezavolal, aby pomohl. Povolali jeho, „Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova" - jak zaznamenal evangelista Marek (Mk 15,21). Povolali a přinutili. Jak dlouho ho musel nést? Jak dlouho musel kráčet vedle odsouzence a dávat najevo, že s jeho proviněním, kariérou ani s ním osobně nemá vůbec nic společného? Jak dlouho musel takto kráčet oddělený od toho trpícího člověka stěnou lhostejnosti? „Byl jsem nahý, žíznil jsem, byl jsem ve vězení…“ (Mt 25,35.36); nesl jsem kříž (…), chopil ses ho se mnou, opravdu jsi ho nesl se mnou až do samého konce?
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
VI. zastavení: Veronika podává Ježíši roušku
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Tradice nám zachovala zprávu o Veronice. Možná je ještě jakýmsi dovětkem k Šimonovi. Neboť i když v tomto případě víme, že jako žena přece nemohla nést s Kristem kříž - ona se ho nepochybně chopila. A to tak, jak uměla, jak v daném okamžiku mohla, jak jí to diktovalo její srdce: otřela jeho tvář.
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
VII. zastavení: Ježíš padá pod křížem podruhé
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Já však jsem červ, a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu" (Žl 22,7). Žalmistova slova se naplňují uprostřed úzkých strmých uliček Jeruzaléma během posledních hodin, jež obyvatele tohoto města dělí od začátku velikonočních svátků. Ony poslední hodiny obyčejně ovládá horečnatý shon a ruch. Všude plno lidí. V této atmosféře se naplňují žalmistova slova, ač to nikomu ani nepřijde na mysl. Určitě si to neuvědomí jediný z těch, kdo dávají najevo své pohrdání a pro něž se potupou lidství stal Ježíš Nazaretský', jenž padá pod křížem podruhé.
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
VIII. zastavení: Ježíš napomíná plačící jeruzalémské ženy
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Výzva k pokání, opravdovému pokání, k pláči nad skutečně špatnými skutky. Ježíš hovoří k dcerám jeruzalémským, které pláčou při pohledu na něj: „Neplačte nade mnou! Plačte nad sebou a nad svými dětmi" (Lk 23,28). Nelze klouzat po povrchu zla, je třeba sestoupit k jeho kořenům, příčinám, k celé pravdě skrývající se uvnitř lidského svědomí.
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
IX. zastavení: Ježíš padá pod křížem potřetí
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to smrti na kříži" (F 2,8). Každé zastavení je jakýmsi mílovým kamenem Ježíšovy poslušnosti a sebeobětování. Míru toho si uvědomíme, když budeme pozorně naslouchat slovům proroka: „Hospodin ho postihl pro nepravost nás všech… Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech" (Iz 53,6). Míru toho si uvědomíme, když vidíme, že Ježíš opět - už potřetí -padá pod křížem. Uvědomíme si to, začneme-li přemýšlet, kdo ve skutečnosti je onen padající člověk, ležící pod křížem v prachu ulice. Ležící u nohou nepřátelsky naladěných lidí, kteří vůči němu nešetří potupnými slovy a urážkami…
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
X. zastavení: Ježíš svlečen ze šatů
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Když je Ježíš na Golgotě svlečen ze šatů (Mk 15,24), obracíme se v myšlenkách k jeho matce, vracíme se jakoby k samotným počátkům toho těla, které už nyní, před ukřižováním, tvoří jednu velkou otevřenou ránu (Iz 52,14). Tajemství Vtělení: Syn Boží přijímá tělo v lůně panny (Mt 1,23; Lk 1,26-38). Syn Boží se obrací k Otci slovy žalmu: „Oběť zápalnou ani oběť za hřích sis nepřál, nýbrž připravil jsi mi tělo" (Ž 40,8.7; Žd 10,6.5). Tělo člověka vyjadřuje jeho duši. Kristovo tělo vyjadřuje Otcovu lásku. „Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním" (Žl 40,9; Žid 10,7). „Neboť stále dělám, co se líbí jemu (Otci)" (J 8,29). Ono obnažené tělo plní Synovu i Otcovu vůli každou ranou, každým záchvěvem bolesti, každým rozdrásaným svalem, každou stružkou krve, která z něj stéká. To tělo plní Otcovu vůli, kdy jsou z něj svlečeny šaty a kdy s ním zacházejí jako s člověkem vedeným na popravu - kdy v sobě skrývá obrovskou bolest zprofanovaného lidství.
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
XI. zastavení: Ježíš přibit na kříž
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
„Probodli mé ruce a nohy, spočítali všechny mé kosti" (Žl 22,17-18). Spočítali - jak prorocké slovo. Víme přece, že to tělo slouží jako výkupné. Výkupné velké jako celé to tělo: ruce, nohy i každá z kostí. Celý člověk v největším napětí: kostra, svaly, nervový systém, každý orgán každá buňka. „Až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě (J 12 32) - tato slova nejplněji vyjadřují skutečnost ukřižovaní. Jeho součástí se stává i to strašlivé napětí pronikající ruce, nohy i všechny kosti- to strašlivé napětí těla, které přibili jako nějakou věc na dřevo kříže, aby se ve smrtelných křečích definitivně vyčerpalo. Součásti ukřižování se stává celý svět, který má Ježíš přitáhnout k sobě. Svět, v němž je přibité tělo působením zemské přitažlivosti taženo směrem dolu.
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
XII. zastavení: Ježíš umírá na kříži
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Kristus přibitý na kříž, strnulý v té strašlivé pozici, se obrací k Otci (Mk 15 34; Mt 27,46; Lk 23,46). Všechny tyto výpovědi svědci, že je s ním jedno. „Já a Otec jsme jedno" (Jan 10,30). „Kdo vidí mne, vidí Otce" (J 14,9). „Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji (J 5 17) To je nejvyšší, vrcholné působení Syna ve spojení s Otcem. Ano - ve spojení. A v nejvyšší míře právě ve chvíli, kdy volá: „Eloi, Eloi, lema sabachtani - Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? (Mk 15 34; Mt 27,46). Tato skutečnost je dána i polohou korpusu, napjatého podél svislého břevna kříže, stejně jako polohou ramen, rozepjatých podél vodorovného břevna. Při pohledu na ně vidíme, že se s největším vypětím snaží obejmout každého člověka i cely svět.
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
XIII. zastavení: Ježíš sňat z kříže
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Když je Ježíšovo tělo sňato z kříže a položeno do matčiny náruče, záhy se nám vybaví chvíle, kdy Maria zaslechla andělovo pozdravem: „Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš (...) a Pán Bůh mu da trůn jeho otce Davida (...) a jeho království nebude konce“ (Lk 1,31-33; Maria řekla pouze: „Staň se mi podle tvého slova" (Lk 1,38) - jako by už tehdy chtěla vyjádřit, co teď prožívá. V tajemství vykoupení se navzájem spojuje milost, neboli dar samotného Boha, s „výkupným lidského srdce. V tomto tajemství jsme obdarováni darem shůry (viz Jk 1,17) a současně vykoupeni obětí Syna Božího, Ježíše Krista (1 Kor K 6,20; Sk 20,28).
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
XIV. zastavení: Ježíš je pohřben
K.: Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti,
L.: neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Mezi všemi hroby rozsetými po všech kontinentech naši planety je jeden, v němž Syn Boží, člověk, Ježíš Kristus, zasadil smrtelný úder lidské smrti. „Kde je, smrti, tvé vítězství?" (1 Kor 15,55). Strom života, od něhož se člověk vzdálil kvůli hříchu, se lidem nově ukázal v Kristově těle. „Kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dam, je mé tělo, dané za život světa" (Jan 6,51). A i když se dál naše planeta zalidňuje hroby lidí, i když se nepřestává zvětšovat pohřebiště, kde člověk povstalý z prachu se v prach zase navrací (Gn 3,19) - přesto všichni lidé, kteří hledí směrem k hrobu Ježíše Krista, nepřestávají žít nadějí, že jednoho dne povstanou k novému životu.
K.: Smiluj se nad námi Ježíši.
L.: Smiluj se nad námi.
